Jak vyřešit problémy metropole

Hanoj se potýká s mnoha problémy, některé jsou palčivé, jiné jsou ještě palčivější, ale k těm nejpalčivějším patří přelidnění centra. To s sebou nese zase další problémy, neudržitelnost místní dopravy, nedostatek domů a bytů, příliš velké znečištění ovzduší, město je zavaleno hromadami odpadků atd. Prvotní a jistě vychytralý plán byl rozšířit Hanoj co to jen jde, aby si lidé řekli, mimo Hanoj se stěhovat nechci, ale když je to už součást našeho hlavního města, tak to jo..Takže Hanoj požírá okolní vesničky a kdejaké volné plácky. Na okrajích se staví o sto šest a ne ledajaké domy, ale paneláky a vyhnané do obrovských výšek. Nikdo moc nepřemýšlí, jestli v těch bytech za 4 miliony Kč může a chce bydlet běžná vietnamská rodina. A ona bohužel moc nechce a nemůže. Takže mnozí vrcholoví činitelé zapřemýšleli. Jistě se musí najít způsob, jak tento problém vyřešit a ještě z toho něco vytěžit. A tak vznikají nové územní plány. Univerzitní čtvrť Bách Khoa by se měla do budoucna přestěhovat na okraj Hanoje, to znamená asi 30 km od místa, kde teď je – v centru. Měl by to být kampus, kde budou v harmonickém soužití bydlet všichni studenti, učitelé a pár babek co prodávají soi. Geniální plán, no ne? Vyřeší se tím problém dopravy, protože většina studentů z celé Hanoje bude odlifrována na vesnici. Lukrativní pozemky se zpeněží a vyrostou zde místo škol a kolejí hotely a banky. A všichni budou spokojení... až na všechny studenty, profesory a pár babek.

Na třídě Dai Co Viet se staví obrovský věžák, řekla bych tak asi dvacet pater. Když jsme přijeli před dvěma lety, byl zhruba ve stejné fázi výstavby. Pěkná lokalita, ideální počasí na stavbu, tak proč se sakra nestaví, ptaly jsme se samy sebe..Vetšina z nás to jistě přisuzovala finančním problémům. Ale pak jsme se zeptaly naší učitelky a ta nám vše vysvětlila.. Stavební firma začala stavět a asi po roce prací vláda vydala rozhodnutí, kterým s okažitou platností pro všechny zakázala stavět v centru vyšší domy, než deset pater. Jistě dobré nařízení, Hanoj bude bez dvacetipatrových haluzen hezčí, jen těm, co začali stavět tyto haluzny za miliardy před vydáním onoho rozhodnutí, moc nezávidím. Myslím, že až se za pár let do Hanoje vrátím, tak uvidím na třídě Dai Co Viet stejné bambusové lešení.