pondělí 18. října 2010

Výlet do Bat Trangu

V neděli ráno jsme vstali (já, Marta, Bára a Sam) v 8 hodin, abychom vyrazili brzy do nedaleké (asi hodinu vzdálené) řemeslné vesnice, která je proslulá výrobou keramiky a porcelánu. Byli jsme tam všichni už před dvěma lety, ale ne všem se podařilo dopravit nakoupené zboží zpět do České republiky. Báře a mně přišel balík plný střepů, mezi kterými jsme poznávaly náš překrásný porcelán. Letos nenecháme nic náhodě a vezmem si náš nákup do kabiny letadla, Korean air se asi trochu prohnou. Bát Trang se vyznačuje tím, že zde každý může nakoupit pěkné výrobky za skvělé ceny, proto sem jezdí celé zájezdy Vietnamců. Autobus číslo 47, který jede od mostu Long Bien, byl přeplněný k prasknutí, o nějakém sedání si nemohla být ani řeč. Když jsme přijeli do Bat Trangu, vypravili jsme se na oblídku vesnice.

Proplétali jsme se bludištěm uliček a nahlíželi do jednotlivých zahrad a dvorků, až jsme nakonec přišli k Dinh (společenský komunální dům – to je dům, který měla v minulosti každá vesnice a kde se scházeli vesničané, aby zde vykonávali společné aktivity). Poté jsme přišli na trh, jak je vidět, s chlazením masa se tady nikdo nehrabe, prostě se flákoty hodí na stůl a čeká se, až přijde někdo nakoupit – ano, vietnamské mouchy mají sladký život. Po trhu následoval oběd, dali jsme si vynikající bún cha (celou dobu jsem přemýšlela nad tím, jestli je to maso na bun cha z místního trhu:)

Závěrečná fáze našeho výletu spočívala v nakupování. Plánovala jsem dokoupit si rozbité talíře a mísu se stylizovanými kapříky. Trh s keramikou a porcelánem je docela velký, prošla jsem ho čtyřikrát skrz naskrz a až na pár malých kapříkových mističek jsem nic nenašla. Zasoustředila jsem se tedy na konvičku, kterou jsem potřebovala na čaj, protože pytlík Dilmahu na hrneček vody je plácání kvalitního čaje. Na počtvrté už jsem byla připravená koupit konvičku, která se mi ne zas tak strašně líbila, ale která byla nějak tak nejmenší zlo (až na cenu – stála 150 Kc s šesti minihrníčky, což je drahota). Šla jsem jí koupit, ale zase jsem se neodhodlala, tak mě napadlo, že to projdu ještě jednou. Vesnici Bat Trang postihl výpadek proudu a ne ve všech stáncích měli generátory, takže leckde byla tma. Ještě že jsem měla na mobilu baterku, posvítila jsem si do nejtmavších koutů a našla krásnou konvičku ala japonský design (jak mi řekly holky), která nejen že je pěkná, ale navíc ani neteče všude kolem, když si nalévám čaj a to nemluvím o skvělé ceně 40 Kč. Doma jsem od Martušáka dostala cenu za nejlepší koupi v Bát Trangu – kokosový bonbon. Jupíí. Takže rekapitulace: udělala jsem si radost, neutratila moc peněz a vybavila (jen částečně) naší etnodomácnost:))
Dnes je pondělí, byla jsem ve škole od 7. Měla jsem Zahraniční vztahy Vietnamu, hodina byla formou diskuze, což je normálně úplně nanic, ale tady docela dost mluvila profesorka (navíc nahlas a srozumitelně) a pak měli někteří studenti prezentace, takže jsem si mohla něco opsat z plátna. Nakonec to bylo docela dobrý. Když jsem šla ze školy, můj pan kamarád co byl v Čechách (myslím, že se jmenuje Hien) na mě zase mával, zjistila jsem, že když je v důchodu (je mu asi 56), tak dělá příležitostně xe oma, takže proto je před školou skoro pořád:). No zase trval na tom, že mě sveze, chce si strašně moc povídat česky, to je sranda, mluvili jsme o sněhu a ovoci:)..

1 komentář:

Unknown řekl(a)...

Jupiii, etnoveci do etnodomacnosti:)