Báry narozeniny

Konečně už tady nejsem nejstarší:) Báře už je taky 25. Takže jsme včera vyrazily do kavárny Puku, je nově přestěhovaná, bohužel mně už se nelíbí tak moc jako dřív, ale je v krásný koloniální vile. Rozhodly jsme se s Bárou (Marta za náma přišla později), že to vezmem přes centrum, kolem jezera Navráceného meče. Právě tam vrcholí přípravy na oslavy 1000 let Hanoje, takže tam byla asi miliarda lidí. Nad jezero se pouští mlha, což se mi zdá trošku zbytečný, smog v centru dělá zhruba stejnej efekt. Kolem jezera jsou rozmístěné lampiony a kužely světla se protínají na nebi, pagoda Ngoc Son na jezeru je přezdobená jak obchodní centra v Čechách na Vánoce, ale s tim rozdílem, že je hozená do národních barev (červená a žlutá). Hlasitost hudby by se dala srovnat s lecjakou technoparty v Čechách s tím rozdílem, že tady hrajou saxofony a flétny. Jak jsme se tak s Bárou kochaly pohledem na přezdobené jezero, přišla ke mně slečna a snažila se něco říct anglicky, ale nešlo jí to, tak jsem jí řekla, že umím vietnamsky a ona mi vysvětlila, že se se mnou chce vyfotit jeden mladík, stojící poblíž:) Holt blond vlasy a výška 179 cm dělá tady ve Vietnamu rozruch..Byl tam s nimi ještě nejaký pan profesionální fotograf (měl asi 3 foťáky) a párkrát nás vyfotil..no sranda

Pak jsme se prodíraly dál, na konci jezera byla zavřená promenáda a kolem bylo seskupeno hodně lidí, tak jsme tam taky zůstaly stát a čekaly, co se bude dít. Nakoncentrovalo se tam nakonec pár desítek vysokých a většinou pěkných Vietnamců a Vietnamek, pak jsme zjistili, že nacvičují módní přehlídku na oslavu 1000 let, bude pak v ao daiích (tradiční vietnamský obleček). Tolik vysokých lidí jsem ve Vietnamu nikdy neviděla..fakticky jsem litovala, že nemám foťák, takový vysoký roštěnky vietnamský...

Pak jsme s Bárou našly to Puku a daly si tam mojito a daikiri a nemy (závitky) za 60.000 dongů, což jsou nejdražší nemy co jsem kdy jedla, ale co, když se slaví, tak se slaví:) Pak za náma přišla Marta a slavily jsme asi do 11 večer. Nakonec jsme si vzaly taxíka, Bára si celou cestu povídala s řidičem, skoro se divim, že se jí nezeptal: „Chi co ban trai chua?“ (Jestli má přítele).