čtvrtek 28. října 2010

Průkazka

Díky mojí hodné spolužačce Thu se mi podařilo získat průkazku na autobus a zakoupit si kupón na měsíc listopad. Neobešlo se to samozřejmě bez nutných byrokratických procedur. Nejdříve se musí sehnat formulář na jednom z utajených pracovišť místních autobusových linek, v dalším kroku se musí pořídit dvě fotografie, velikosti 2x3cm, což je jiný rozměr než na pas, poté je nutné vyplněný formulář s dvěma fotografiemi nechat podepsat ve studentské kanceláři – opět pro mne utajené místo. V předposlední části procedury se musí sehnat razítko školy (opět jinde) a poté slavnostně donést zpět do utajené kanceláře, kde se vyzvedával formulář. Nebýt Thu, nikdy bych průkazku pravděpodobně neměla. Zařídila většinu věcí, včetně zakoupení nůžek ve škole a obstříhání mých příliš velikých pasových fotek (sice křivě, ale přece) na rozměr 2x3. Thu v kanceláři řekli, že jsem první cizinec, který si tam nechává dělat průkazku:)Nakonec mi zase přibyl jeden malý střípek ze skládačky nazvané vietnamská kultura a mentalita. Každý Vietnamec si dovede svým zvláštním způsobem poradit s každodenními problémy a devadesát procent Vietnamců je ochotných pomoci, když je potřeba.


Supl
Dnes jsme měly s holkama suplující učitelku na vietnamštinu. To, co jsme zažily ve třídě se dá jen těžko popsat slovy, obzvlášť českými. Myslím, že když se paní učitelka Ngoc narodila, musela dostat značnou dávku drog, které z ní podle všeho ještě nevyprchaly. Kromě toho dostala ještě asi extrovní pytel supersladkých bonbonů a ránu do pusy o porodní stůl – soudě podle vlnící se přední řady zubů, které na nás byly vystrčeny celé tři hodiny (bez patnácti minut, když odečtu přestávky). Hodina začla velice dynamicky, všechny jsme se představily, ani už si nevzpomínám, jestli nás nechala doříct naše jména, řekla bych, že ani ne..Následovalo čtení veselých příběhů z učebnice, první cvičení znělo logicky: jeden položí otázku týkající se obsahu článku a druhý na ni odpoví. Slečna učitelka poněkud ztratila podstatu vyučování tím, že nás začala předbíhat v odpovědích na otázky a nakonec sólistka udělala celé cvičení sama. V polosmíchu jsme po sobě koukaly a nestíhaly, s jakou kadencí slečna Ngoc vystřeluje správné otázky a odpovědi na ně. S šíleným úsměvem tak pokosila všechny naše snahy o to prosadit se v hodině. Následovalo cvičení spočívající v propojování dvou výrazů opačného významu, opět jsme se snažily vypracovat cvičení, ale marně, slečna učitelka vykřikovala s entuziasmem správné odpovědi a současně vypadala velice nadšeně z toho, že byly správné. Místy jsme dostávaly záchvaty smíchu, ale tyto zanikly v hýkotu slečny Ngoc, která se projevovala čím dál tím hlasitěji. Celá hodina dostala korunu, když jsme měly s Martou ve dvojici dělat spontánní rozhovor mezi reportérem a prezidentem. Po chvíli se paní učitelka vmísila do hovoru s tím, že položila otázku za mě jako reportéra. Zněla v překladu následovně: “Jíte pho [vn. polévku]?” Nechápavě jsme se po sobě dívaly a hledaly souvislost mezi mnou dříve položenou otázkou na téma summit ASEANU v Hanoji a oběd prezidenta Marty s Hillary Clinton. Nakonec z rozesmáté učitelky vylezlo, že “an pho” znamená mít milenku a “an com [jíst rýži]” znamená mít manželku. Vše nakonec završila sérií rčení a průpovídek na toto téma, které se bohužel nedají v češtině dobře vysvětlit, nebo dají, ale kdo by četl třístránkový blog na toto téma.

1 komentář:

PHM řekl(a)...

zajimave, nas kurz na portugalstinu je uplne na draka, nenaucil jsem se vubec nic noveho (kdyz tedy nevezmu v potaz tech par slovicek).
za to jsem se dozvedel ze Praga znamena v portugalstine mor (plague).