Zimní únava

Koukám poslední dobou, že nějak zaostávám v psaní příspěvků, přemýšlela jsem, čím to asi bude a napadá mě zimní únava. Sem do Hanoje přichází pomalu ale jistě zima, klepeme se už ve dvaceti stupních, nedej bože když se ochladí večer na šestnáct, to pak pod kalhoty nasazuju leginy a pod mikinu druhou mikinu. Vzhledem k tomu, že počasí se tady střídá jak o závod, jsou tady k vidění Vietnamci a Kubánci v péřových bundách i ve 25 stupních. Vlivem proměnlivého počasí pak všichni začínají být nemocní, což se obzvlášť dobře šíří v přeplněných autobusech, ve kterých jezdím skoro každé ráno do školy. A proto už mám ovázaný krk a tučnou zásobu kapesníků. Jedna z věcí, která Evropana ve Vietnamu překvapí je, že je neslušné smrkat na veřejnosti. Z obyčejného nastydnutí se pak může stát peklo na zemi, jako když jsem dneska ráno seděla ve třídě a přemýšlela, kdy mi praskne hlava. Nakonec jsem rezignovala a vysmrkala se. A když už jsem vypadala jako výtržník, tak už nemělo smysl nic předstírat a smrkala jsem celé 4 hodiny.
Je tu však i jiný a lepší důvod k tomu, že jsem už dlouho nic nenapsala. Dozvěděla jsem se, že do Hanoje a na naší fakultu má přijet na konferenci Carlyle Thayer, slavný profesor a expert na zahraniční i domácí politiku Vietnamu, bezpečnost, mimochodem studoval na Brownu, Yalelu, Cornelu a dalších slavných univerzitách, umí vietnamsky, laosky a thajsky a má asi 380 publikací se vším všudy (respekt)..Jedna z asi tří osob, která se vážně zabývá vietnamskou politikou. Takže jsem neváhala a napsala mu email, jestli bych se s ním mohla setkat a konzultovat s ním diplomovou práci. Nečekala jsem, že odpoví a, natož tak rychle ještě kladně a navíc velice přátelským tónem, takže na páteční konferenci už se trochu třesu, jednak, že se těším a druhak, že jsem nervózní: