Po úspěšném zvládnutí autobusové dopravy (už jezdím na průkazku) a dopravy pomocí taxi (Marta bravurně seřvala taxikáře za to, že neví, kam jede – nakonec mu řekla, že by si měl koupit mapu), jsme se posunuly na další úroveň tím, že si Bára koupila motorku (Honda Little cub 50),
ano, kdo by nevěřil japonskému výrobci. Little cub má hned několik předností, které obzvlášť dívky ocení: je krásný, lehký, má malou spotřebu a navíc je levný. Při koupi motorky ve Vietnamu si nikdo nedělá starosti s kontrolou řidičského oprávnění, a ani při řízení zdá se není řidičák moc potřeba. Vyslechla jsem už bezpočet historek na téma, co dělat, když cizince chytí policista..je možné vyzkoušet dvě základní metody: první spočívá ve vytrvalém předstírání toho, že člověk nerozumí (ideální je použít francouzštinu, španělštinu, ale i angličtinu), to policistu většinou zmátne natolik, že vás nechá jet. Když je však příslušník jazykově zdatný (nestává se to, ale náhoda je blbec), nastane problém. Poté je nutné přistoupit k metodě číslo 2 – podplacení. V jazykové škole nás paní učitelka před dvěma lety učila, jak to udělat, takže je to prosté: bankovka zhruba 50. 000 hodnoty (= 50 Kč) se vloží mezi pravou a levou dlaň a s lehkým úklonem se člověk začne omlouvat a podsunovat své dlaně mezi dlaně příslušníka. Doufejme, že ani jeden z těchto návodů nebudeme muset použít. Bára už se s motorkou statečně vrhá do ulic, já zatím popojíždím jen v areálu kolejí, kde je minimální provoz.
Dnes jsem si šla koupit helmu, která je tady ve Vietnamu povinná, avšak s výjimkou dětí, které ji nosit nemusí, což je velice logický krok pokud potřebujete zatočit s demografickou křivkou v dané zemi. Co se týče helem, v Hanoji je opravdu velký výběr tvarů, barev a vzorů. Byla jsem nadšením bez sebe, když jsem spatřila svou oblíbenou pastelově zelenomodrou barvu se šik kšiltem. Ale nic není tak ideální, jak se na první pohled zdá. Vetšina helem je jen na okrasu, o nějaké ochraně hlavy nemůže být ani řeč. V záplavě přileb, které jsou z osmdesáti procent k ničemu – tozn. o půl centimetru silnější než moje zimní čepice a o milimetrovou vrstvu plastu pevnější než pet lahev, jsem si nakonec vybrala solidní růžovou pevnou helmu, která má na sobě značku, že byla testována a má nějaký standard (kdovíjaký).
Nepřestává být pro mě zarážející, že většina mladých Vietnamců nosí helmy na okrasu a asi čtyřicet procent lidí jezdí s helmou rozepnutou. Včera jsme potkaly na koleji s holkama nameteného kubánského chlapce, který mi lecos osvětlil, protože má asi podobný přístup jako mladí Vietnamci. Argument zněl: “Já nepotřebuju helmu, věř mi, jestli jsem na něco fakt dobrej, tak na řízení.” Mojí námitku, že může bejt jak dobrej chce, ale někdo to do něj může prostě napálit, ignoroval. Doufám tedy, že potkáme minimum pošuků na silnicích, a že si zvykneme na to, že ve Vietnamu se prostě jezdí i v protisměru. Velice nerada bych si odřela svojí novou růžovou helmu.
Dnes jsem si šla koupit helmu, která je tady ve Vietnamu povinná, avšak s výjimkou dětí, které ji nosit nemusí, což je velice logický krok pokud potřebujete zatočit s demografickou křivkou v dané zemi. Co se týče helem, v Hanoji je opravdu velký výběr tvarů, barev a vzorů. Byla jsem nadšením bez sebe, když jsem spatřila svou oblíbenou pastelově zelenomodrou barvu se šik kšiltem. Ale nic není tak ideální, jak se na první pohled zdá. Vetšina helem je jen na okrasu, o nějaké ochraně hlavy nemůže být ani řeč. V záplavě přileb, které jsou z osmdesáti procent k ničemu – tozn. o půl centimetru silnější než moje zimní čepice a o milimetrovou vrstvu plastu pevnější než pet lahev, jsem si nakonec vybrala solidní růžovou pevnou helmu, která má na sobě značku, že byla testována a má nějaký standard (kdovíjaký). 
Žádné komentáře:
Okomentovat