Příběh vietnamské republiky – ekonomické okno

Bylo nebylo jedno království na poloostrově Zadní Indie. Po druhé světové válce vyhlásilo nezávislost a stala se z něj republika. Jednoho dne přišli Francouzi s tím, že si chtějí zachovat bohatství svého koloniálního panství, to bylo republikou s díky odmítnuto a tak se Francouzi odebrali z Dien Bien Phu do Ženevy. Republika se rozdělila, protože na jihu přece jen Francouzi zanechali silný dojem. Mezitím na jiném kontinentě začalo pár lidí přemýšlet o tom, co podniknout pro dobro planety. Jako nejskvělejší nápad se jevilo zastavení postupu komunismu a tak se také činilo. Jak do toho, lámali si potomci otců zakladatelů hlavu, a pak někdo vymyslel, že mírovou cestou to nepůjde. Povel zněl jasně: zastavte komunismus za každou cenu..a tak se konstruktéři zasnažili a vyrobili Maddox, loďku, která se umí vlastnoručně potopit. Válčilo se dlouho a na konci měla naše republika, čtvrtou největší armádu na světě, k čemuž jí dopomohli soudruzi z Moskvy i odjinud. Živit tolik hlav však něco stojí, republika to věděla a tak se to snažila už odzačátku naplánovat. Plány jsou od toho, aby se plnily a ne na 100 procent, ale více. A plnilo se. Na konci války se země sjednotila. Konečně bylo po válce a mohla nastat doba hojnosti, doba bez dolarů. Jenže to nefungovalo, nebyly peníze, všechno bylo zničeno, obrovská armáda na krku, soudruzi z Moskvy už nic neposílali..a tak se usoudilo, že se musí něco změnit. Přišly reformy Doi Moi. Osmdesátá léta se na tento experiment jevila jako ideální, experimentovalo se přece všude. Jenže hned na začátku nastaly potíže, přejít z centrálního plánování na tržní ekonomiku není hračka. Proto byly roky 86 a 88 doprovázeny hyperinflací až 350 procent, která byla způsobená především obrovskou devalvací dongu vůči hodnotě dolaru. Pár reforem jako odstranění kontrol cen a sjednocení výměnného kursu se situací trochu zamrskalo, ale co naplat, inflace se do roku 1991 zase zvedla a to vedlo k procesu dolarizace – držení aktiv v zahraniční měně domácími residenty. Republika se snažila vybruslit ze spirály inflace-devalvace za použití léčby šokem – ve velkém prodávala dolary na zahraničních výměnných trzích a fugovalo to, inflace klesla a devalvace se neprohlubovala, naopak došlo k posílení dongu a ustabilnění na pět let i proces dolarizace se zastavil. Jenže pak přišla asijská krize a dong byl z toho zase v depresi. A zase už šplhala nahoru dolarizace, naštěstí inflace zůstala dole.
(...o pár let později)
Píše se rok 2011. Už potřetí za poslední rok Vietnamská státní banka devalvuje měnu, na “velký pátek” 11.2. 2011 o 8.5 procenta. Dnešní problémy jsou následující: přílišný obchodní deficit, propast mezi kurzem dong-dolar na oficiálním a černém trhu, nutnost (vyplývající z plnění podmínek WTO) v nejbližších letech pustit naplno konkurenci ze zahraničí do země a v této situaci udržet domácí společnosti na živu, splnit podmínky ASEANu, ke kterým se Vietnam zavázal při vstupu, tedy obchod s nulovou daní mezi členskými zeměmi. A to není všechno. Ceny benzínu se kvůli všeobecnému zdražení na Tet – vietnamský Nový rok, držely nízko, ceny benzínu ve světě však rostly a tak přišla situace, kdy se bude muset zdražovat a to nejméně o 18 procent. Stejně je na tom elektřina. Monopol na tato odvětví má stát a to zřejmě situaci nepomůže. Vláda také slíbila zvýšení průměrného platu z dnešních 580 Kč na cca 730 Kč, ale zároveň zdražila potraviny. Jak z toho všeho vybruslit není jasné, ale dalo by se předpovídat, že naše republika to nebude mít v následujících letech moc lehké.
A na závěr něco o černém trhu ve Vietnamu (Vietnamci mu říkají svobodný trh – cho tu do nebo černý – cho den) a jedna praktická rada navíc. Běžný občan SRV, ani cizinec si ve Vietnamu skoro nemůže oficiální cestou v bance koupit dolary (až na výjimky), může je pouze prodat za oficiální bankovní sazbu. Pokud by si je mohl volně koupit, byla by to katastrofa, protože nedůvěra v dong je příliš velká a touha po pevné západní měně taktéž. Takže první, s čím se jako cizinec v Hanoji setkáte je, že všichni chtějí, abyste jim platili v dolarech. To je celkem pochopitelné, ale vyjde vás to velice draho vzhledem k tomu, že z ATM si ve Vietnamu můžete vybrat jen dongy a převodní cena pro vás je zhruba 18.000 - 19.000 dongů za dolar. Vietnamská paní, která vám vypočítává cenu za nájem však nepoužívá oficiální bankovní kurs, ale řídí se cenami na černém trhu. Vyplatí se tedy přivézt si dolary do země. I Vietnamci už přišli na to, že pokud odjedou do sousední Kambodže a vyberou si zde dolary z bankomatu, tak se jim i se všemi poplatky vyplatí tyto dolary dopravit do Vietnamu a prodat na černém trhu. (tozn. jít do téměř jakéhokoliv zlatnictví, fungují jako směnárny).
Napsala bych to je konec příběhu, ale není...

Při psaní tohoto příspěvku jsem čerpala z práce Michaela Goujona: Fighting inflation in a dollarized economy: The case of Vietnam. 2006. Journal of comparative economics 2006/34 a z vietnamského i západního tisku.
Příběh Socialistické republiky Vietnam je napsán podle skutečných událostí.
Za možné chyby v ekonomické části se omlouvám, uvítám jakékoliv připomínky, přece jen se ještě v ekonomice moc nevyznám. Odkazuji také zpětně na článek v tomto blogu o vietnamské ekonomice..trochu s tím souvisí..