pátek 24. prosince 2010

Večírek k Novému roku aneb kádr co neuměl zpívat

Ve čtvrtek na nás zabouchal pán z místních kolejí a v ruce držel pozvánku, která nám záhy otevřela dveře do nových rozměrů místní reality. Účastnily jsm se už řady akcí, které byly většinou nudné, zejména kvůli dlouhým proslovům, lehce kýčovitému stylu a nucené účasti. O večírku pro zahraniční studenty, pořádaném místní správou kolejí se dá říct mnoho stejného, avšak ne, že byl nudný. Celou dobu jsem se neskutečně bavila a většinu času jsem prostě nevycházela z údivu. Když jsme s Bárou na večírek dorazily, obrovský sál zel prázdnotou. Na minipodiu jen smutně blikal přezdobený stromeček,vedle se vyjímala povislá rudá hvězda a jedna kytice, která je součástí jakéhokoliv večírku či jiné podobné oficiální akce. Nechyběla ani velká červenožlutá tabule s nápisem "Chuc mung Nam moi"(Šťastný Nový rok). Usadily jsme se s Bárou na bíle potažená křesílka a vyčkávaly. Do sálu začali "proudit" Mongolové, jejichž studentský spolek tady prostě září a je suverénně nejpočetnější. Další účastníci byli Rusové, Poláci, Číňané a Korejci. Nejdůležitější osobou však byl asi šedesátiletý pán s prořídlým dlouhým vlasem, který v ruce třímal mikrofon. Pochopily jsme, že je to moderátor večera. Začal neodbytně postrkovat ruské studenty k aparátu na karaoke, aby zpívali ruské písně ve vietnamštině. Nenastala samozřejmě žádná odezva. Poté tedy začal zpívat sám.. Připadala jsem si jak kdybych se posunula o pár desítek let nazpět do Československa a možná spíš do Sovětského svazu. Pan moderátor Rusy protěžoval celý večírek, občas vykřikl Maskva a charašó a pokračoval zase ve vietnamštině. . Asi po dvou ruských příšerných písních následoval přípitek s krabicovým vínem, které se čepovalo z větších kanistrů stojících na stolech s občerstvením. Jedna z těchto krabicí se stala obětí pana moderátora, který si vesele chodil dolévat do svojí malé skleničky a ještě i do větší skleničky, která byla určena na colu, mirindu a sprite. Čím opilejší pan kádr byl, tím více nutil různé studenty, aby z ničeho nic něco zpívali, nebo šli tančit do obrovského prázdného sálu. Otřesné rusko-vietnamské písně se střídaly s jakýmsi housem, Bobem Marleym a to vše bylo prokládáno písní Happy New Year od ABBY. Jako mercedes mezi trabanty pak zněla píseň v podání mladého Mongola z naší koleje, který svým pronikavým hlasem strčil do kapsy veškerou dosavadní hudební produkci. Ne nadarmo jsou tady Mongolové za hvězdy. Již značně nametený kádr nakonec začal vyhrožovat, že oslava musí brzy skončit a že se tedy všichni mají jít bavit[tozn. jít tančit]. Pár Mongolů se tedy obětovalo a vrhlo se do středu prázdného sálu. I my s Bárou jsme podstoupily tento zoufalý pokus o roztančení ostře nasvíceného sálu. Vše nakonec vyšumělo a s písní Happy New Year od ABBY, která hrála už asi po páté jsme se všichni rozloučili.

Žádné komentáře: