čtvrtek 16. prosince 2010

Mráz přichází z Kremlu

Do Hanoje přišla zima, zlé jazyky tvrdí, že přifoukla z Číny, ale já myslím, že půvoce bude jinde. Mráz přichází vždycky z Kremlu. Teploty klesly na chabých 12 stupňů a v místnostech bez topení, kde se nedá zavřít okno, začíná být nemožné soustředit se na cokoliv jiného než na omrzlé konečky prstů. To je přesně případ naší učebny v jaykovce. V uplynulém týdnu se stalo hodně zajímavých věcí. První z nich byla velice povedená konfernece na téma Role Vietnamu v asijsko-pacifické oblasti. Byl zde celkem úzký okruh lidí, konferenci pořádal můj oblébený profesor Minh – ředitel katedry Mezinárodních studijí. Hlavními řečníky byli legendární profesor Thayer a profesor Will z Německa a prezentaci mělo také 13 vietnamských profesorů z různých kateder včetně profesora Minhe. Profesor Thayer je tady ve Vietnamu něco jako superstar. Každý se ho ptá na jeho názory, rady a postoje. Na konferenci doslova lítaly otázky typu: “profesore Thayere, poraďte nám, jak by měl Vietnam postupovat ve vztahu k Číně, co si myslíte o..” A tak není divu, že jsem byla celkem překvapená, že profesor, který je citovaný v každém druhém článku na vietnamském BBC, který měl diář plný schůzek s ministry, velvyslanci a kádry, který mluví vietnamsky, laosky, thajsky a trochu německy, si našel čas pro jednu malou studentku ze země bývalého sovětského bloku. Není divu, že jsem před schůzkou byla poměrně nervózní, avšak posléze jsem zjistila, že zbytečně. Profesor Thayer byl velice milý a vtipný, prodiskutovali jsme téma mojí diplomky, nepopírám, že jsem ještě o něco zmatenější, ale to je asi správně. Probrali jsme politické dění ve Vietnamu a velice mě bavilo poslouchat historky z profesorova života, který je více než pestrý.
Konference pro mě byla svým způsobem šokující. Jeden z vietnamských profesorů v následné debatě ke svému příspěvku prohlásil, že současné stranické vedení je velice špatné a že kdyby on by byl u moci, tak by to ve Vietnamu vypadalo jinak. Na tom by nebylo samo o sobě nic šokujícího, kdyby v místnosti neseděli dva členové politbyra, v tu dobu s kamennými obličeji a rty těsně přimknutými k sobě, zatímco celý sál hučel vzrušením. O konferenci byl napsán také článek, který ovšem musel být patřičně upraven, protože byl “příliš otevřený”.

Žádné komentáře: