středa 29. září 2010

Vedu teď obyčejný život, buď si dám pho, anebo pivo..tadadada


Včera jsme byly s hokama z Polska na pivu v Bia Viet Tiep, bylo to prima..mentalita lidí ze střední Evropy je prostě skoro stejná a dneska jdeme s Bárou a Martou na večeři na pho. Tak tohle souvětí vysvětlilo název dnešního příspěvku, ale postřehů o obyčejném životě ve Vietnamu mám víc:)

Jedno velké téma se týká cestování studentů autobusem. Člověk má v autobuse pocit, jakoby byl řidič prezident zeměkoule a jeho pomocník, co vybírá peníze za lístky, prezidentův poradce. Když řidič uzná za vhodné nezastavovat, tak prostě nezastaví i když je poloprázdný autobus, pomocník řidiče zase diriguje rozmístění lidí v autobuse větami typu: „postupte si, ty jdi támhle, co tady stojíš?“ Narvané autobusy, které vozí studenty všech možných stupňů škol, v zastávkách buď vůbec nezastavují, nebo zastaví na pár vteřin, což v praxi znamená, že tlupa studentů běží za autobusem a snaží se dostat na schůdky. Vystupuje se samozřejmě velice podobným způsobem, člověk se snaží prorvat davem ke dveřím, někdy se to podaří, někdy ne, ale většinou se vystupuje za jízdy. Sice místní autobusy stojí jen tři koruny a studenti je mají zadarmo, ale musím říct že asi už nebudu nadávat na Martina Uhera.

Dalším zajímavým tématem jsou odpadky. Včera jsme vyrazily na večeři a kousek od koleje hořely obrovské ohně. Pálilo se zřejmě co se dalo: kořeny, dřevo, plastové materiály a další. Jeden ohěň jsem vyfotila.

Pro přesnost musím říct, že jsem něco takového viděla tady v Hanoji poprvé. Jinak samozřejmě odpadky se z jednotlivých domácností odhazují na ulicích (někam mezi chodník a silnici) a přes noc je uklidí paní zametačky, což je profese, kterou tady ve Vietnamu dělají výhradně ženy. Ráno se začíná s čistými chodníky nanovo. Musím říct, že tenhle systém tady mě před dvěma lety dost šokoval, ale dnes si říkám, že to funguje. Stejně se jí často na ulicích a většina odpadu je organického.

Tak to by asi stačilo. Ještě bych se ráda zmínila o dnešním prvním školním dnu. Klasická bzunga:) Jen nastoupím do autobusu, volá mi pan učitel Dung. Protože jsem se bála telefonovat, nezvedla jsem to a za chvíli mi přišla zpráva, že dneska škola odpadá, to člověka potěší obzvlášť když vstává před šestou a v polospánku umírá v přeplněném autobuse. Takže jsem mu napsala, že děkuji za zprávu, že už jsem u školy, ale že teda nevadí. Načež se profesor Dung asi bál, že půjdu do jeho kanceláře, kde on nebude, takže mi volal znova. Říkám si: „nebuď srab, musíš někdy začít..“ a tak jsem telefon zvedla, ale v přehlučnělé ulici za zvuků troubení motorek a aut jsem neměla šanci. Vypadlo ze mě akorát něco typu: „omlouvám se, ale nerozuměla jsem, protože je tady hluk.“ Po chvíli jsem se dostala do klidnějšího prostoru, tak jsem statečně zavolala panu Dungovi sama, už jsem rozuměla líp, ale rozhodně ne všechno. Říkal něco s odpolednem zítra..Před chvílí (navečer) mi volal znova, začal moc rychle, tak jsem mu řekla, že jsem dřív nikdy netelefonovala ve vietnamštině, a že špatně rozumim a najednou to šlo, když trochu zpomalil, tak jsem pochopila, že se mi snaží sdělit, že zítra mám přijít do školy odpoledne a ne ráno, jak bylo původně v rozvrhu..huhuuu, jasně, že se to telefonování taky naučim, noneasi:)
Tadyto je naše škola

Žádné komentáře: